Zakrslí králíčci se dnes hojně pěstují jako domácí mazlíčci, ale vraťme se zpět do klasických králíkáren. Proč dnes králíka chovat? Především pro dietní maso. Na kožíšku nezbohatneme, králičí kůže se již vykupují jen sporadicky. No a pak samozřejmě můžeme mít také chovatelství jako hobby a hlídat čistou linii chovu – podívejme se například, jaký může mít i králík rodný list. Králičích plemen je rozsáhlá řádka, ve videu si představíme tři domácí česká.

Chceme-li dlouhodobější chov, určitě věnujeme hodně příprav správnému bydlení. Králík patří do králíkárny, která může být venku nebo jako součást hospodářského zázemí. Samozřejmě do ní nesmí pršet, mívá tři pevné stěny a zepředu nejčastěji pletivo. Podle počtu kotců se kombinují prostory králíkárny. Kotec musí být suchý také zespodu, podlážka má speciální úpravu, (používají se dílčí rošty apod.) a nesmí se zde míchat výkaly a krmivo. Samozřejmě samice a samci budou chováni zvlášť a pouze se připouští. Malí králíčci mohou být v kotci s matkou, která pro ně dělá z vlastních chlupů hnízdečko, ale také můžou mít vlastní útulek, máme-li specializované zařízení pro odchov.

Ve stravě určitě nevystačíme s trávou, dokonce nevhodným zeleným krmením napácháme největší škody. Králíky můžeme krmit pestrou stravou složenou z obilí, obilných šrotů, nápojů, suchého chleba, mrkve, tuřínu, sena a zeleného krmiva (kde hlídáme, aby se nedostaly rostliny jedovaté, píchavé, nadýmající..). Králíkům na hryzání dáváme také větvičky. Samozřejmě můžeme koupit hotové krmné směsi. Součástí dnešního chovu je taképřidávání vitaminů a dalších živin do krmiva. Kdo se bude věnovat chovu má k dispozici i výživové tabulky. Chovatelé dostanou různé misky, napáječky a jesle na seno a trávu, chov lze zajistit tak, že krmivo se doplňuje automaticky a stačí systém občas zkontrolovat. Důležité je dbát na čistotu krmiva, nikdy nedáváme zapařené nebo plesnivé potraviny a zamezíme přístup hmyzu ke krmivu. Také při krmení čerstvou trávou počítáme, že králík si vytahá jen to, co mu chutná a zbytek zadupe pod sebe, čili zbytky průběžně čistíme. Také kotce se musí pravidelně čistit, četnost a náročnost záleží od konstrukce králíkárny. Odpad po zkompostování využijeme na zahrádce jako hnojivo.

Nezbytnou součástí současných chovů je kromě čistoty a správné stravy očkování, jinak se králíci stávají oběti pravidelných každoročních infekcí a houfně hynou. Nemusíme mít vznešený chov s rodokmenem, ale vyplatí se aspoň rámcově dbát o hodnotné rodiče, abychom měli záruku kvalitních vrhů. Kdo chová jen samice, tak si musí sehnat zdravého samce na připouštění.

Z chovu v Toulcově dvoře představujeme dobrá česká plemena:

Český červený králík – patří mezi malá plemena s váhou 2-3,25 kg. Typickým znakem je sytě svítivě žlutočervená barva, která by měla být stejnoměrně rozložená po celém těle, včetně hlavy, břicha, končetin a pírka. Srst je přitom velmi hustá v podsadě. Tělo je krátké, zavalité, bez znatelného krku a se širokou hlavou. Uši jsou masité, dobře osrstěné, dlouhé 9 - 10,5 cm. Jde o nenáročné plemeno s dobrými mateřskými vlastnostmi.

Český černopesíkatý králík také patří mezi malá plemena s váhou 2,5 - 3,25 kg. Typickým znakem plemene je neobvyklá barva - má být po celém těle čistě bílá se stejnoměrným šedopopelavým nádechem (tzv. závojem). Tělo je válcovité a masivní. Krk je málo znatelný, dobře osrstěné a silné uši mají délku 9 - 10 cm. Oči jsou tmavohnědé. Jde o nenáročné plemeno s dobrými chovatelskými znaky (dobrá plodnost, péče o mláďata, ranost).

Český strákáč patří ke středně velkým plemenům králíků. Dosahuje váhy 3,3 - 4 kg. Náleží ke skupině tzv. národních plemen. Na jejich vyšlechtění se podíleli čeští chovatelé. Strakáč dnešní kresby se objevil po roce 1900 a již v roce 1914 byl založen Klub chovatelů Českých strakáčů. Má protáhlé tělo s kratší hlavou a širokými tvářemi. Typická je tzv. německá strakatost - na bílém podkladě je černý pruh přes hřbet, černé uši, oční kroužky s trnem a skráňovou skvrnou na hlavě. Na každém boku pak ještě 4-6 skvrn. Kresba se může vyskytovat v nejrůznějších barvách, nejčastěji se setkáváme s černými a modrými českými strakáči. Jedná se o poměrně rané plemeno s dobrými užitkovými vlastnostmi. Mají dobrou plodnost, matky se o mláďata dobře starají, mají dostatečnou mléčnost.
Jediným problémem v chovu strakáčů je dědičnost barev, která způsobuje to, že některá mláďata se rodí jednobarevná. Černá - tzv. kominíci a bílá - tzv. mlynáři. Ti vzhledem k letálnímu faktoru obsaženému v genech brzy hynou.

Začínající chovatel sežene králíky na výstavách, v chovatelských sdruženích. Od kvalitních zdravých rodičů závisí celý chov. Nemáme-li jistotu, zda zvládneme chov, můžeme si vyzkoušet jen dochovat mladého odrostlejšího králíka „na pekáč“ a pak se rozhodnout dál.