Tajemství krásných orchidejí

Jednou z nejtěžších zahradnických otázek, byť položených v nejlepší vůli, je tato: „Jak se prosím pěstují orchideje?“ Co je na ní tak obtížné? No přeci to, že orchidejí je obrovské množství. Spočítat je vůbec není ani trochu snadné, dokonce i vědecké publikace nejsou v této věci ani trochu zajedno. Některé moudré knihy uvádí, že ve volné přírodě roste kolem 20 tisíc druhů, jiné jsou v odhadech ještě odvážnější - ty dokonce tvrdí, že jich může být až kolem 30 tisíc. A aby to nebylo jednoduché ani trochu, musíme ještě vzít na vědomí, že orchideje se mezi sebou snadno kříží. Takže kromě druhů, které ještě nejsou objevené a popsané – a určitě takové ještě jsou – je celkem pravděpodobné, že nové druhy mohou i ve volné přírodě stále vznikat. Také je ovšem více než pravděpodobné, že některé druhy zase zanikají. Tak jak v tom vlastně máme mít pořádek?

Pořádek v tom mít asi nikdy nebudeme, snadnější bude vzít jenom tuto informaci na vědomí. Ale na vysvětlení si i tak ještě musíme něco o orchidejích prozradit. Možná, že když se vysloví slovo orchidej, vynoří se vám v podvědomí obraz tropické džungle, ve které tyto rostliny bujně rostou. Ne že by to nebyla pravda, ale není celkem úplná. Orchideje rostou na všech kontinentech, téměř ve všech klimatických pásmech. Najdeme je nejenom v deštném tropickém lese, ale i v subtropech, také však i v subarktickém pásmu, kde se nejotužilejší druhy krčí ve skromném porostu mechů a lišejníků. Nemusíme se proto snad ani velmi divit tomu, že některé druhy orchidejí nalezneme i v naší přírodě, kde obývají třeba horské louky, mokřady či světlé listnaté lesy. Víme-li toto, snadněji už pochopíme, že nabídnout univerzální návod na pěstování orchidejí prostě není možné.

Život orchidejí bez přehánění velmi často závisí na celém sledu náhod. Těch pár druhů, kterým se dobře daří jako pokojovým rostlinám občas tvoří výjimku. Život orchidejí ve volné přírodě je však ovlivněn celou řadou faktorů. Kromě těch běžných, které působí snad na každou rostlinu, jako je teplota prostředí či jeho vlhkost, optimální zásoba živin či přiměřené množství světla, existenci orchidejí ještě často ovlivňuje spolužití, neboli symbióza s nějakou houbou. Nejsou to ale bedly či hřiby, ale četné mikroskopické druhy žijící v půdě. Tyto drobné houbičky pomáhají orchidejím v běžném životě, ale existenčně důležité jsou zejména v první etapě jejich života. Semínka orchidejí patří k těm nejmenším, jaké říše rostlin vůbec produkuje. Jsou dokonce tak malinké, že velmi často nemají žádnou energii, kterou by nabídly mladým rostlinkám na první dny života, než si vytvoří zelené barvivo a kořínky schopné přijímat živiny. Právě v tuto chvíli jsou to právě tyto mikroskopické houbičky, které dávají vyklíčeným rostlinám energii nezbytnou pro přežití. Existence těchto zcela konkrétních druhů hub podmiňují, jestli orchideje můžou na konkrétním stanovišti vůbec růst. I proto orchideje velmi citlivě reagují na změny v přirozeném prostředí. Stačí, aby neopatrný zásah člověka do ekosystému drobným způsobem narušil jeho rovnováhu, vyhynou tyto půdní mikroorganismy a s nimi i populace orchidejí.

I když některé orchideje mají nadmíru zajímavé listy, jejich krásy si ceníme zejména pro bizarní květy, které se někdy pyšní zcela nepravděpodobnými tvary vyvedených v těch nejúžasnějších barevných kombinacích. Výjimkou snad je jenom vanilka, která také patří mezi orchideje. Její květy až tak krásné nejsou, zato bez specifické vůně jejich fermentovaných plodů bychom patrně nikdy nepoznali chuť vanilkové zmrzliny či mnoha cukrárenských pochoutek.

Pavel Chlouba, foto autor a Iveta Chloubová